"Right now I feel like a bird , caged without a key. Ev'ryone comes to stare at me, with so much joy and reverie. They don't know how I feel inside. Through my smile I cry..."

Her heartache for Prague became almost unbearable. So he said:  "I take you there". Eight hours later, ten degrees Celsius warmer and in a noticeably lifted spirit, she was finally there. Only if for one day and one night. She felt like everything was alright again, as if she were in a mother´s womb...

Její stesk po Praze už byl téměř nesnesitelný. A tak řekl: "Já tě tam zavezu." O osm hodin později, o 10 stupňů Celsia tepleji a ve znatelně povznesenější náladě, se tam konečně ocitla. I když jen na jeden den a jednu noc. Cítila, že vše je zase v pořádku, jako by se ocitla v matčině lůně...