"Right now I feel like a bird , caged without a key. Ev'ryone comes to stare at me, with so much joy and reverie. They don't know how I feel inside. Through my smile I cry..."

Her heartache for Prague became almost unbearable. So he said:  "I take you there". Eight hours later, ten degrees Celsius warmer and in a noticeably lifted spirit, she was finally there. Only if for one day and one night. She felt like everything was alright again, as if she were in a mother´s womb...
Její stesk po Praze už byl téměř nesnesitelný. A tak řekl: "Já tě tam zavezu." O osm hodin později, o 10 stupňů Celsia tepleji a ve znatelně povznesenější náladě, se tam konečně ocitla. I když jen na jeden den a jednu noc. Cítila, že vše je zase v pořádku, jako by se ocitla v matčině lůně...

5 comments:

  1. Páni, tak to je hrozně milý! Musel to být opravdu příjemný návrat, i když chvilkový.

    ReplyDelete
  2. tie tvoje posty a slová ma tak neskutočne tešia ;)

    ReplyDelete
  3. jéj, tak to je super :)
    po tom svetríku už dlho pozerám ! :)

    ReplyDelete
  4. přečetla o ní všechno, od začátku do konce...a moc se jí to líbilo

    pragueneedsmorestyle

    ReplyDelete
  5. Napsala jsi to moc hezky :-)
    a ten svetr nemá chybu!

    ReplyDelete