“I wait for night time to come To bring you to me, I can't believe I'm the one , I was so lonely, I feel like no one could feel, I must be dreamin', I want this dream to be real, I need this feelin', I make my wish upon a star, And hope this night will last forever…”

It didn't happen often that she would visit a country that she did not plan to visit or that wasn't on her "to-see-before-I-die-places" list. It was however always a nice and surprising experience to end up somewhere that she never thought she would. She tried to keep her mind open and not buy into the commonly shared perceptions and prejudices about the place and neither prepare any agenda upfront in order to absorb its real atmosphere. And so when she appeared in Colombia's Medellin and its surrounding pueblos for a few days that mid September, she was overwhelmed. She learnt that people were nice, friendly and huge cake and sweets lovers, not cheating and stealing as someone warned her. That a bottle of wine was worth a fortune and green olives in the supermarket had Czech descriptions. That having a haircut with blow-dry is cheaper than the bottle of wine. That some people would have to spend their monthly salary on a piece of Zara clothing in gigantic shopping malls that were understandably empty most of the time and that in some areas houses having windows were a luxury. That Baťa shoe stores were on every corner and the coffee is not so good. But most of all, that she will never stop being grateful for the amazing life full of love and surprises that she has...
Nestávalo se často, že by navštívila zemi, kterou navštívit neplánovala, anebo která by nebyla na jejím "místa, která musím vidět než umřu" seznamu. Nicméně bylo vždy příjemné skončit někde, kde by si bývala nikdy nepomyslela. V takových výjmečných případech se snažila mít mysl otevřenou a nezaprodat se všeobecným předsudkům a pověrám vážícím se k onomu místu, a také se nikterak na návštěvu nepřipravovala. To proto, aby vstřebala jeho pravou atmosféru a učinila si vlastní názor. A tak když se v polovině září ocitla v kolumbijském Medellinu a jeho okolním venkově, byla opět jednou ohromena. Zpoznala, že místí lidé jsou milí, přátelští a velcí milovníci sladkostí a dortíků, a vůbec ne podvodníci a zloději, jak se jí snažil někdo namluvit. Že láhev vína stála majlant a že v supermarketu měli na plechovce s olivami české nápisy. Že dát se nechat ostříhat a vyfoukat je levnější než ona láhev vína. Že někteří lidé by museli utratit měsíční výplatu za jeden kousek oblečení ze Zary v obrovských nákupních střediscích, které zcela pochopitelně zely prázdnotou, a že v některých oblastech mít  na domě okno bylo luxusem. Že na Baťu se dalo narazit na každém rohu a kafe zas tak dobře nechutnalo. Ale ze všeho nejvíc, že nikdy nepřestane být vděčná za život plný lásky a milých překvapení, který má...

16 comments:

  1. Wuaaa to by bolo nieco pre mna :) tam ist fotit, farbyyyy

    ReplyDelete
  2. inak v juznej amerike dost ficia ceskoslovenske vyrobky, skodovky a tak :) Zavidim ti teda, ja by som tiez niekde vypadla :)

    ReplyDelete
  3. super, cestuj zatím i za mě (nemoh by za mě někdo i studovat:P?)
    bata je všude=)) a hrozně zajímavý je, že kostely a jejich okolí vypadá úplně stejně jako v jižní americe už "kousek" od evropy, viz třeba madeira...sice to nebyla taková exotika jako opravdová jižní amerika, ale taky to na mě "dejchlo"=)

    ReplyDelete
  4. Fantastický článek :) cestování je jedna z nejlepších věcí na světě...kdybych mohla, cestuji pořád :D
    Krásné fotky, jsi hodná, že se s námi vždycky podělíš, jakou zemi si navštívila.Vždycky se nemůžu dočkat dalšího článku :)
    a áách mám chuť na ten dortík na tácku :D

    ReplyDelete
  5. děkuju za zprostředkování! hrozně bych se na takový místa taky chtěla někdy podávat...

    ReplyDelete
  6. je to zaujímavé, ako sme všetci iný... iná mentalita... tie fotky sú velmi pekné svojim obsahom... naozaj zaujímavé

    ReplyDelete
  7. wow! presne, ked som zbadala prvu fotku ma napadlo ze to je v nejakej favele v Sao Paolo... nebola som az tak daleko :D hehe
    tie natiahnute kable - piratska telka + net :D najlepsie :D
    hrozne by som to chcela vidiet! mas sa! prajem ti vsetky tie zazitky, muselo to byt mega!! :))

    ReplyDelete
  8. jé, krásné.... :)

    ReplyDelete
  9. další porce skvělých fotek. Je to fakt zvláštní mix.

    ReplyDelete
  10. Baťu som videla už aj na fotkách z Indie, takže ma to už tak nešokovalo :D

    Mňa teraz šokuje, že Koh-I-Noor je vcelku silná značka v USA - ja som doteraz vedela len to, že bola najprv založená vo Viedni, potom išla do Českých Budejovíc a... teraz nachádzam americkú koh-i-noor, ktorá má o dosť pestrejšiu ponuku :/

    ReplyDelete
  11. Nádherné fotky, nádherný text. Potřebuji taky zase někam vyrazit, začínám mít cestovatelskou klaustrofobii...

    ReplyDelete
  12. V Liberci koukají divně, abych ti odpověděla na otázku, ale musím říct, že podstatně méně, než třeba loni, to se skoro nedalo vydržet. Myslím, že už si zvykají :)

    ReplyDelete
  13. Moc pěkné fotky ;))
    Překrásný článek, a to zakončení ;)) : "Ale ze všeho nejvíc, že nikdy nepřestane být vděčná za život plný lásky a milých překvapení, který má..."
    :))

    ReplyDelete
  14. Úžasné! Plánovali jsme jet do Jižní Ameriky příští rok, ale asi to nedopadne. Budeme muset ještě vypilovat španělštinu :-) Jinak Baťa je fakt všude!!

    World By Bella

    ReplyDelete
  15. Děkuji! Bude to potřeba :) Já stejně pořád nechápu, co tě na mém blogu baví. Přispívám málo a to jenom fotky, co jsem našla na pinterestu. Nemám čas udělat ani své vlastí - narozdíl od tebe. A prosím, nepřestávej blogovat. Tvůj blog miluju a jestli se chystáš užívat podzimu, tak se o to s náma poděl. Paříž, knihy, galerie? Sem s tím, vem nás s sebou! :-)) Já budu až do půlky února zavřená doma, nebo ve škole :(

    ReplyDelete
  16. Nevím co říct. Vážím si toho, co říkáš a moc ti děkuji :-) Já vždycky říkám, že jsem moc ráda, že tento blog čte alespoň pár lidí (doslova) a už pro to to má smysl. Jinak ale musím říct, že podle mého blogového obsahu, který se asi ještě nějakou dobu nezmění, nikdy moc čtenářů mít nebudu... A abych byla přesná, tvůj blog mi taky hodně dává, protože díky němu dokážu vytvořit nějakou zpětnou vazbu zde na blogu. Zkrátka mě moc inspiruješ!! Takže ti moc přeju, ať se ti zase vrátí inspirace. Já si na to velmi ráda počkám :-)

    ReplyDelete