"When your legs don't work like they used to before And I can't sweep you off of your feet Will your mouth still remember the taste of my love? Will your eyes still smile from your cheeks? When my hair's all but gone and my memory fades And the crowds don't remember my name When my hands don't play the strings the same way (mmm...) I know you will still love me the same..."

She couldn't really tell why she stopped posting on the blog. For one thing, she felt like there was no sense in contributing to a blog that was dedicated to her big life change and new beginning when there was no 'new' anymore. After all, she lived in the Netherlands for almost four years and one can hardly call that a new life beginning. For second, her life appeared so stereotypical to her that she felt like even if she wanted to share something with the outer world she would only repeat herself. A little inspirational crisis; everyday errands; from home to work, from work home. But then, one day, she woke up and realized that as long as she opens her eyes in the morning, there will always be a "new beginning". Every day, no matter how stereotypical it may seem is a unique chapter of her life that cannot be relived. Once she broke the spell of her own mind, adventures started to flow in.. After a short but on experience rich weekend in Prague, she flew to Portland in Oregon for a business meeting, but the biggest adventure was yet ahead of her...

Popravdě nemohla přesně říci, proč přestala přispívat na svůj blog. Jeden z důvodu byl nejspíš pocit, že psát na blog, který byl věnován její velké životní změně a novému začátku, nedávalo již smysl, jelikož už na jejím životě dávno nebylo nic "nového". Konec konců žila v Holandsku už téměř čtyři roky a to se stěží dalo nazývat novým začátkem. Za druhé jí připadal její život poslední dobou stereotypní, a i kdyby z něj chtěla něco s okolním světem sdílet, nejspíš by se jen opakovala. Inspirační krize, kažodenní povinnosti, z domu do práce, z práce domů. A pak se jednoho dne probudila a uvědomila si, že dokud ráno otevře oči, bude každý den novým začátkem nehledě na to, jak stereotypní se může zdát. Každý den se stal jedinečnou kapitolou jejího žiovta, která se nedala znovu prožít. Jakmile prolomila kletbu své vlastní mysli, nová dobrodružství začala proudit do jejího života. Po krátkém víkendu v Praze letěla na pracovní cestu do Portlandu v Oregonu, ale to největší dobrodružství na ni teprve čekalo...