"All of my life been wadin' in, Water so deep now we got to swim, Wonder will it ever end, How long how long till we have a friend, Comin down feelin like a battery hen, Waves won’t break till the tide comes in, What will I do in the sunrise, What will I do without my dreams..."

On her way to yoga she was passing the smallest house there was. Squeezed in-between two bigger neighbors, it looked so vulnerable and tiny. But it had a heritage sign and was hence a protected and an important building. The symbolism is simple. Those looking vulnerable and weak shall not be underestimated.   On the other hand, those looking strong and sturdy might need more support than anticipated. And sometimes people were just how they looked and what they streamed around. That might be why everyone called her a princess on the Saturday Christmas dinner with friends. Because with the pearl and golden headband in her hair and with him next to her side, she felt like one...
Po cestě na hodiny jógy procházela kolem toho nejmenšího domku. Vtěsnaný mezi dva větší sousední domy vypadal tak drobně a zranitelně. Ale nesl označení památky kulturního dědictví a tudíž byl chráněnou a důležitou budovou. Symbolika tohoto domku je jednoduchá. Ti, kteří vypadají zranitelně a slabě by neměli býti podceňováni. Stejně tak ti, kteří se zdají býti silní a statní, mohou potřebovat mnohem více opory, než by se mohlo jevit. A někdy jsou lidé prostě takoví, jak na druhé působí, a tím, co vyzařují kolem sebe. Proto ji možná všichni na sobotní vánoční večeři s přáteli nazývali princeznou. Protože si se svou zlatě-perlovou čelenkou ve vlasech a s ním po jejím boku jako princezna připadala...