All is well and all is cool, Stay in your place, don't be no fool, Get along alright , You look like the type that would try to fight , Best off being a friend to me, You don't want to offend me , Better play it cool, don't know what I might do…

She stood in the shower forever, letting the warm water stream flow over her face. She wished it took her thoughts away so they would end up in the drain. Why is it that people closest to us and those we care about the most tend to think they know the best what is good for us? And why are they convinced that their opinion in this regard is the only right one? Because they allegedly know us the best? She felt hurt, pushed into corner, not listened to, not understood. And again as many times before she realized that she can be the only best adviser for herself. She should have learnt by now not to seek for other people's comfort because she might get reactions that no matter how much in good faith they are meant, they can really hurt her. Or was she just a coward that couldn't face the truth? 

Stála pod sprchou celou věčnost, nechávajíc proud horké vody stékat po její tváři. Kéž by mohl vzít její myšlenky sebou a spláchnout je do odpadu. Čím to je, že lidé nám nejbližší a na kterých nám nejvíce záleží, mají sklony si myslet, že ví nejlépe, co je pro nás dobré? A proč jsou přesvědčeni, že jejich názor je ten jediný správný? Protože nás udajně znají nejlépe? Cítila se ublížená, zahnaná do rohu, nevyslyšená, nepochopená. A tak opět jako mnohokráte v minulosti si uvědomila, že sama sobě bude tím nejlepším rádcem. Už se měla za tu dobu naučit, že nemá vyhledávat útěchu u druhých, protože se jí může dostat reakcí, které nehledě na to jak dobře jsou míněné, ji opravdu ublíží. Anebo byla jen zbabělá a nedokázala se postavit pravdě čelem?