"Could you whisper in my ear, The things you wanna feel, I'd give you anythin', To feel it comin', Do you wake up on your own, And wonder where you are? You live with all your faults. I wanna wake up where you are, I won't say anything at all, So why don't you slide..."

Our lives are filled with little rituals. And even though she considered herself to be a fairly spontaneous person, she also had a number of them. Those, that were necessary, but not necessarily pleasant, such as always cleansing her face from make-up before she went to bed or stocking up on food and cosmetics because she hated when she ran out of something she needed. Those, that were her little pleasures, such as drinking coffee with cinnamon in bed on Sunday morning or once a month shutting her brain down while having a glass of wine and flicking through a new issue of Elle. Those, that had no particular meaning except of making her happy, such as collecting crystal snow balls from places she visited. And so despite Luxembourg not being the fairy tale land she imagined, she cherished the newly gained travel memories and added another crystal snow ball to her collection that grew so much only in less then two years' since she started this little ritual that her shelf was now full. Passing it every day she was reminded how blessed she was in her life...

Naše životy jsou naplněny malými rituály. A i když se považovala za poměrně spontánní bytost, také jich několik měla. Rituály, které byly nezbytné, ačkoliv ne nezbytně příjemné, jako například svědomité odličování se před tím než šla spát, anebo křečkovité zásobení se jídlem a kosmetikou, protože nesnášela, když jí došly věci, které potřebovala. Rituály, které byly jejím malým potěšením, jako třeba pití kávy se skořicí v posteli o nedělním ránu, anebo jednou měsíčně totálně vypnout a se sklenkou vína procházet novým vydáním Elle. A rituály, které neměly žádného jiného významu, než ji přinášet radost. Tím bylo i sbírání sněhových těžítek z míst, která navštívila. A tak navzdory tomu, že Lucembursko nebylo tou pohádkovou zemí, jak si vysnila, střežila své nově nabyté vzpomínky z cest a přidala další těžítko do své sbírky. Do sbírky, která se tolik rozrostla během méně než dvou let, kdy tento malý rituál započala, že už zaplnila celou poličku. Procházejíc kolem ní každý den ji bylo připomínáno, jak obdařena byla ve svém životě...