“You shot me In my heart, And I just wanna be, Your woman, Now we're all alone, You make me lose my cool, I can't deny it and I can't pretend, What I see is what I get, Your arms around me, Here we stand, Now I believe that we can make it through, Take me as I am it's up to you, Can you see the things that nobody else can see, Think it over now that you still can, Are you though enough to be my man…”

Years ago she would invision her future self as an artistic boheme composing poetry and doodling in her beaten-up moleskin, alone in a dark corner of some quiant local cafe while sipping on a strong black coffee and smoking tons of cigarettes. A strand of her long, preferably ginger or pink ombre, hair would fall into her face, she would wear a red lipstick and some unique clothes she found in secondhand. She would look efortless and ethereal and she would work in fashion or similarly exciting creative field. In reality a few years later, she worked nine to five in a non creative IT corporation as an analyst, she rather cycled to have a glass of wine on a sunny terrace. Her hair was still boringly blond, she started to wear designer and couldn't pull off red lipstick. Her moleskin was only full of "to do" lists and her writing was poor. And she was not alone. Thank God she was not alone. She had him. And all the amazing plans. The reality was different than the vision years ago, but the reality, oh the reality was not bad at all...
Před léty si přestavovala své budoucí já jako uměleckou bohémku sedíc osamoceně v tmavém rohu nějaké kavárny, skládajíc poezii do svého omšelého moleskin notesu plného úžasných skečů. Při tom by usrkávala silnou černou kávu a kouřila nespočet cigaret. Pramen jejích dlouhých nejlépe zrzavých anebo ombre růžových vlasů by jí spadal do tváře, na rtech rudou rtěnku, a na sobě nějaké unikátní kousky, které vyhrabala v sekáči. Vypadala by nenuceně a étericky. A pracovala by v módním anebo v nějakém obdobně vzrušujícím uměleckém oboru. O několik let později a v reálném světě pracovala od devíti do pěti v nekreativním prostředí IT korporace jako analystka. Raději se projela na kole a dala si na slunné terase skleničku vína. Její vlasy byly pořád stejně nudně blonďaté, sekáč nahradily kousky módních návrhářů, a s rudou rťenkou to vůbec neuměla. Její moleskin notes byl plný akorát tak seznamů věcí, co měla udělat a koupit, a psaní ji šlo pramálo. A nebyla sama. Díky Bohu nebyla sama. Měla jeho. A všechny ty úžasné plány. Skutečnost se dost lišila od její dávné vize, ale ta skutečnost, och ta vůbec nebyla špatná...

About her style HERE / Her recipes HERE

O jejím stylu TADY / Její recepty  TADY