“So show me family, All the blood that I would bleed, I don't know where I belong, I don't know where I went wrong, But I can write a song, I belong with you, you belong with me you're my sweetheart, I belong with you, you belong with me you're my sweet…”

She was sitting on the beach deckchair, eating cherries, drinking rose beer and reading a paperback she bought a few days ago on her way to work. The wind was blowing quite strongly and a stream of cold sea air was reaching her in waves, but that didn't matter. There was a loud reggae music playing from the speakers, young boy with dreadlocks cleaning off empty beer bottles with a few dried out palm trees in the background. The illusion of a faraway land successfully completed, one felt like on Jamaica. But she was on a Dutch beach and she knew that she couldn't maintain the illusion forever, that there was time to go back to the real life, full of failed relationships, bills to be paid and pilled-up work. But as dreamy as he was, he remained part of her reality. He was her lighthouse in the wild sea.

Seděla na plážovém lehátku, jedla třešně a popíjela růžové pivo čtouc paperbackové vydání knihy, kterou si koupila před několika dny po cestě do práce. Silně foukal vítr a vlny studeného mořského vzduchu ji nárazově ochlazovaly, ale to vůbec nevadilo. Z ampliónů vyhrávala hlasitá reggae hudba, mladík s dredy sbíral prázdné  láhve od piva, v pozadí se prohýbaly seschlé palmy. Iluze pobytu ve vzdálených krajinách úspěšně navozena, člověk si připadal jak někde na Jamajce. Ale ona byla na holandské pláži a věděla, že tuto iluzi nelze zachovat navždy, že nastane čas návratu do reality, plné zkrachovalých vztahů, nezaplacených účtenek a nahromaděné práce. Ale on, ač tak snový, zůstaval součástí její reality. Byl jejím majákem v rozbouřeném moři.